Problémy při rekonstrukci lehkých podlah v rodinných domech

Příspěvek se věnuje obecně problematice výhod a záporů konstrukce lehkých montovaných podlah a dále demonstruje na příkladu některé problémy, ke kterým může při realizaci lehkých montovaných podlah docházet.

 

 

Při rekonstrukci rodinných domů nebo při realizaci půdních vestaveb investor velice často hledá vhodné a cenově přijatelné řešení. Lehké montované podlahy představují často ideální řešení vzhledem k nízké časové náročnosti na výstavbu i absenci mokrých procesů při výstavbě. Lehké podlahy bývají velice často využívané i při realizaci půdních vestaveb. Vzhledem k nízké plošné hmotnosti těchto podlah dochází k minimálnímu přitížení stávajících nosných konstrukcí vlastní tíhou konstrukce podlahy.

 

Z konstrukčního pohledu lze tyto typy podlah vybudovat na stávající stropní konstrukci s vložením nových nosných prvků, dřevěných trámů se záklopem nebo ocelových profilů s trapézovými plechy, docílí se tím i zvětšení únosnosti. Zásadou by mělo být, že nové prvky jsou osazeny horním lícem výše, aby nedocházelo k přenášení zatížení prvky stávajícími. Tím vznikne nová stropní konstrukce bez narušení podhledu stávajícího stropu. Původní a nové nosné prvky nesmí být v kontaktu z důvodu přenášení hluku do nižších podlaží z nově vzniklé podlahové konstrukce.

 

Samotná konstrukce podlahy se skládá nejčastěji z dřevovláknitých nebo dřevocementových desek. Alternativně lze využít i nově vyvíjené desky na bázi technického konopí, které jako rychle obnovitelná surovina může úspěšně nahradit dřevěné třísky. Cementokonopné desky dosahují objemové hmotnosti cca 1280 kg/m³ a pevnosti v ohybu až 11 MPa a vyhovují požadavkům ČSN EN 634-2.

Tyto desky jsou aplikovány většinou ve dvou až třech vrstvách s přesahem a jsou k sobě kotveny šrouby. Uložení nosné části podlahy může být provedeno buď na nosný plošný podklad tvořený akusticko izolačním materiálem schopným přenášet mechanické zatížení podlahy, nebo na nosníky a rošty, ke kterým se desky podlahy kotví pomocí šroubů (přes vloženou akustickou podložku). Ve všech případech by měla být konstrukce podlahy oddilatována od přiléhajících a prostupujících svislých konstrukcí a prvků.

 

 

Jak již bylo popsáno, hlavními výhodami lehkých montovaných podlah jsou především: nízká plošná hmotnost, suchá montáž, jednoduchost výstavby, výstavba bez nutnosti speciální a manipulační techniky. Na druhou stranu tyto druhy podlahových konstrukcí vykazují většinou horší mechanické vlastnosti (při srovnání např. s betonovými podlahami), horší akustické vlastnosti a také horší objemovou stabilitu. Základní problémy lehkých plovoucích podlah jsou následující:

● optimalizace plošné hmotnosti – se zvyšující se plošnou hmotností podlahy se zlepšují její akustické vlastnosti, mechanické vlastnosti i stabilita. Na druhou stranu se zvyšuje zatížení vlastní tíhou a dále většinou cena podlahy, neboť dochází k vyšší spotřebě materiálu na jednotku podlahové plochy;

● vhodný výběr způsobu montáže a kvalita provedení – jak již bylo výše uvedeno, konstrukční deska podlahy může být uložena na plošném podkladu nebo na nosnících (roštech), ke kterým je mechanicky kotvena. Uložení na plošné podkladní podložky se jeví z pohledu akustiky jako vhodnější, neboť dochází k výraznému omezení přenosu kročejového hluku konstrukcí podlahy. Na druhou stranu může docházet k sesedání akustické izolace (podložky) při započetí užívání konstrukce, což je způsobeno malým zatížením konstrukce podlahy, které nezaručí dostatečné stlačení podložky při montáži, a při vnesení provozního zatížení dochází k postupnému sesedání a dotvarování podložky, což způsobuje pokles úrovně podlahové konstrukce. V případě uložení na nosníky (rošt) jsou vlivem kotvení desek k nosné konstrukci stropu částečně degradovány akustické vlastnosti podlahy a je dále omezena možnost dilatace podlahy ve vodorovném směru (nejedná se již o klasickou plovoucí podlahu). V takovém případě může docházet k problémům kvůli objemovým změnám konstrukčních desek podlahy vlivem vlhkosti a může docházet ke vzdouvání podlahové konstrukce a porušení nášlapné vrstvy podlahy.

 

 

 

 

Jednou z ne zcela běžných a typických poruch těchto podlah je jejich celoplošné sedání. Na jednom konkrétním případě bylo zjištěno, že v průběhu cca 1 až 2 let od dokončení došlo k sesedání všech podlah v prostoru půdní vestavby. Míra sednutí je v různých prostorách různá, ve všech případech však došlo k poklesu úrovně podlahy po celém jejím obvodu. Největší sednutí bylo zjištěno v obývacím pokoji a v pracovně, kde rozdíl současné úrovně podlah oproti stavu po dokončení dosahoval až 20 mm (pokles úrovně podlahy) – viz obr. 2–4.

  

Skladby podlahy jsou v jednotlivých místnostech odlišné, společným prvkem je ve všech případech použití 3 desek ve skladbě podlahy pod finální nášlapnou vrstvou. Na záklopu je podlaha tvořena dřevovláknitou deskou, následuje deska dřevoštěpková, a v závislosti na typu nášlapné vrstvy je třetí deska cementotřísková nebo opět dřevoštěpková.

Mezi možné příčiny poruchy takto zhotovené podlahy může patřit zejména pokles nosných trámů v jejich uložení, průhyb nosných trámů, nebo dosednutí vrstev podlahové konstrukce.

Provedeným průzkumem bylo zjištěno, že příčinou těchto poruch bylo provedení podlah z desek, které byly dodány na stavbu se zvýšeným vlhkostním obsahem a byly před zabudováním zdeformovány. Následným uložením nerovných desek na sebe bez dokonalého ­přikotvení šrouby (k sobě vzájemně a rovněž k nosné trámové kon­strukci) vznikly mezi jednotlivými vrstvami vzduchové dutiny. Po započetí užívání konstrukce došlo následně k postupné deformaci – vlivem zatížení – a rovnání desek podlahové konstrukce a tím i k jejímu sesedání.

 

V případě uložení konstrukčních desek podlahy na nosníky nebo nosný rošt dochází k omezení dilatace podlahy ve vodorovném směru. Mimo zhoršení akustických vlastností dochází často ke vzdouvání podlahové konstrukce, které je způsobeno objemovými změnami materiálů podlahové konstrukce. Ve většině případů jsou tyto objemové změny zapříčiněny vlhkostní roztažností materiálů a jsou způsobeny chybným návrhem nebo provedením konstrukce podlahy. Obecně platí dvě zásady, které je nutné mít při návrhu a provádění lehkých podlah na paměti:

1. Konstrukce podlahy musí být vždy efektivně chráněna před vlhkostí pronikající z prostorů pod úrovní podlahy. Pokud je tedy podlaha konstruována nad provozy se zvýšenou vlhkostí (např. koupelny, umyvárny), případně pokud je parciální tlak vodní páry v prostoru nad podlahou nižší než v prostoru pod podlahou (tento efekt je způsobený i různou teplotou, na kterou jsou prostory vytápěny – platí obecná zásada, čím nižší teplota, tím nižší tlak vodní páry), musí být provedena opatření zabraňující pronikání vodní páry z vlhkého prostoru do podlahové konstrukce. V praxi se tento problém řeší aplikací parotěsné vrstvy do podhledu stropu (případně musí být parotěsná vrstva vhodně umístěna do konstrukce podlahy).

2. Konstrukce podlahy musí být dále chráněna před vlhkostí pronikající z prostor nad úrovní podlahy. Zde se jedná nejčastěji o podlahy v mokrých provozech, případně v provozech nebo v provozech se zvýšenou vlhkostí (např. koupelny, záchody). V těchto případech musí být vždy konstrukce podlahy opatřena funkční hydroizolační vrstvou, která působí i jako vrstva parotěsná. Tato vrstva musí být vhodně navržena a provedena tak, aby nedocházelo k pronikání vlhkosti do konstrukce.

 

Následující příklad demonstruje chybný návrh podlahové konstrukce, kdy byla v mokrých provozech (koupelna a záchod) navržena podlaha následující skladby, která byla osazena na nosný rošt:

● keramická dlažba – 150/150 mm,

● kladečský hydraulický tmel,

● dvakrát dřevocementová deska.

 

Jak je patrné, ve skladbě podlahy zcela chybí hydroizolační vrstva. Samotná keramická dlažba totiž nezaručuje hydroizolační schopnost podlahy, neboť vlivem deformací v počátku užívání podlahy dochází často ke vzniku trhlin ve spárách dlažby, kterými se vlhkost dostává následně dovnitř konstrukce. Vzhledem k tomu začalo přibližně po půl roce užívání docházet ke vzdouvání podlah a k uvolňování dlažby.

 

 

Přes zdánlivou jednoduchost tohoto typu podlahové konstrukce, je třeba mít na mysli, že pro úspěšné zhotovení konstrukce je nezbytné použití jak vhodných materiálů, tak i kvalitní provedení montáže podlahy. Jak je demonstrováno na případech výše, vždy je také nutné vhodně navrhnout skladbu konstrukce s ohledem na předpokládané mechanické a také vlhkostní namáhání podlahy. Při výběru materiálů pro podlahové konstrukce je vždy nutné brát v úvahu nižší plošnou hmotnost konstrukční části podlahy, která nemusí vždy zaručit dostatečné stlačení podložky a může tedy pak docházet k sedání podlahy po vnesení užitného zatížení. Dále je vždy také nutné věnovat zvýšenou pozornost kvalitě použitého materiálu a jeho vlhkosti při zabudování do konstrukce. Zvýšené problémy může způsobit použití konstrukčních desek nedostatečné rovinnosti nebo materiálu se zvýšeným vlhkostním obsahem, u něhož bude docházet při vysýchání k objemovým změnám a deformacím. V tomto případě je nutné věnovat pozornost i skladování materiálu na stavbě neboť k vlhnutí materiálu dochází často právě vlivem chybného skladování, kdy se materiál dostává do kontaktu se zvýšenou vlhkostí, nebo je dokonce namáhán přímými povětrnostními vlivy (déšť, sníh).

 

 

V příspěvku byly využity poznatky získané při řešení grantu GA 103/08/0558 „Progresivní stavební materiály na bázi technického konopí“ a výzkumného záměru MSM 0021630511 „Progresivní stavební materiály s využitím druhotných surovin a jejich vliv na životnost konstrukcí“.