Převislé a zavěšené konstrukce

Podle míry imperfekcí a míry prováděné údržby lze rozlišit tři základní typy vad:

* Porušení až na základní nosnou konstrukci – jednotlivé povrchové vrstvy jsou narušeny a neplní svou funkci. Dlažba je uvolněná nebo popraskaná, spádový betonový potěr je nesoudržný a izolační vrstva již neplní svou funkci;

* Vady v přední části u zábradlí – oplechování je zkorodované, spádový potěr v prvních dvou řadách dlažby je zvětralý, izolace je funkční;

* Vada hydroizolace – nefunkční hydroizolace, ostatní části podlahy jsou funkční.

 

V důsledku zatékání trhlinami nebo mezi spárami dlažby do vrstev podkladního betonového potěru dochází nejen k narušení těchto vrstev, ale často také vznikají problémy s hydroizolační vrstvou. V důsledku koroze je ovlivněna také statika celého balkónu nebo terasy.

 

 

Kritickými detaily převislých konstrukcí jsou klempířské výrobky. Musí umožňovat volný a plynulý odtok dešťové vody. Nesmí vytvářet místa, ve kterých by mohla trvale stát voda. Klempířské výrobky, po kterých přímo odtéká srážková voda, je možné upevnit přímo ke konstrukci (k podkladu) drobnými připevňovacími prostředky pouze v případech, kdy se vytvoří vodotěsné překrytí místa připevnění. Způsob připojení a připevnění klempířských výrobků ke konstrukci musí odolávat zatížení větru podle ČSN 73 0035.

Oplechování balkónů musí splňovat:

* vodonepropustné spojení jednotlivých dílů klempířských výrobků,

* připojení a připevnění klempířských výrobků k podkladním konstrukcím,

* správnou návaznost na související stavební konstrukce,

* požadovaný volný dilatační pohyb (vlastních klempířských konstrukcí a podkladních konstrukcí) při zajištění vodonepropustnosti,

* ochranu proti korozi.

 

Plochy podkladních konstrukcí musí být čisté a rovné (nerovnost měřená dvoumetrovou latí nesmí být větší než 5 mm, pokud příslušná norma neurčí jinak) a podklad zároveň nesmí působit agresivně na klempířské prvky. Minimální sklon podkladu ve směru odtoku je 3°.

Na vnitřním povrchu plechu nesmí docházet ke kondenzaci vodních par, popř. vlhkost musí být odvedena co nejrychleji pryč. Z estetických důvodů je doporučeno využití plechů co největších rozměrů s ohledem na dilataci.

Plechy a všechny spojovací, připojovací a připevňovací prvky klempířských výrobků musí být z materiálů stejného druhu (se stejným elektrickým potenciálem) jako základní materiál, aby za přítomnosti vody a vlhkosti nedošlo k elektrolytické korozi (např. voda nesmí téct z plechu měděného na plech pozinkovaný nebo zinkový). Pokud se použijí takovéto různé druhy, které se spolu elektrolyticky ovlivňují, musí být ve styku trvale účinně odizolované vhodnou úpravou (povlakem, fólií, podložkou apod.).

* drátěnou příponkou,

* připojovací lištou,

* příponkou z‑ploché ocele,

* na ohybu žlabu apod.

 

Oplechování okapů převislých konstrukcí s povlakovou krytinou a nášlapnou vrstvou se zhotoví s plechovou zarážkou. Zarážka má dole otvory pro odtok vody a k oplechování se přinýtuje. Výška zarážky závisí na tloušťce nášlapné vrstvy a musí být předepsaná v projektové dokumentaci.

Při volbě druhu základního materiálu klempířských prací a jeho povrchové ochrany musí být přihlédnuto ke kvalitě (agresivitě) prostředí, ve kterém bude prvek použit. Povrchovou ochranu je třeba zvolit v závislosti na klimatické oblasti a stupni znečištění atmosféry korozními zplodinami [1].

 

 

Balkóny, terasy, pavlače a lodžie jsou konstrukce s maximálním klimatickým zatížením a s nejčastějším výskytem vad a poruch na budovách. Kromě typických vad a poruch pro vnitřní konstrukce se u nich projevují vady a poruchy specifické pro umístění prvků v exteriéru (např. koroze oplechování, porušení povrchových vrstev atd.).

 

Nevhodný návrh skladby a špatná volba použitých materiálů zapříčinily vznik trhlin ve spáře, dlažbě a dilatacích vlivem rozdílných tepelných roztažností podkladu a keramické dlažby. Vniklá vlhkost se za teplých dní odpařuje a dochází k transportu vodních par a částic volného vápna z potěru na povrch spár a k tvorbě výkvětů. Při vysokém tlaku vodních par dochází k odtržení dlaždic od lepidla. Stejné následky vyvolá vlhkost, která zaplní póry podkladního potěru. Působením mrazu dojde ke zvětšení objemu vsáklé vody a narušení povrchových vrstev. Aby nedocházelo k hromadění srážkové vody, je třeba, aby spád hydroizolační vrstvy byl min. 2 % k odpadu (vtoku, okapu apod.). Vložením drenážní vrstvy na podkladní beton s hydroizolační vrstvou se zajistí odvod srážkové vody z konstrukce, a omezí se tak její zadržování v povrchových vrstvách a následný vznik poruch. Použitím menšího formátu dlaždic (200x200 mm, max. 300x300 mm) se zajistí dokonalejší celoplošné spojení s podkladem. Světlá barva dlaždic sníží absorpci tepla a tím sníží objemové změny.

 

Nejčastější a také vizuálně snadno kontrolovatelná je koroze oplechování vlivem zanedbané nebo nedostatečné údržby. Vliv údržby na životnost oplechování lze v dnešní době omezit již při návrhu a zejména při volbě materiálů (využitím mědi, titanzinku atd.). Při návrhu je důležité umožnit volnou dilataci prvků a také zvolit vhodné kotvení (např. příponkou, připojovací lištou apod.).

Pro správnou funkčnost oplechování je také důležité správné napojení oplechování na hydroizolační vrstvu, která umožní bezpečný odvod srážkové vody (obr. 1, 2).

K porušení vodotěsnosti hydroizolační vrstvy může dojít působením rozdílných dilatačních vlastností jednotlivých materiálů (např. napojení titanzinkových klempířských prvků na asfaltové hydroizolační povlaky).

Koroze kotvení zábradlí

Kotvení zábradlí přes hydroizolační vrstvu je problematické a při provádění se mu musí věnovat velká pozornost. Dochází zde ke styku několika materiálů s rozdílnými teplotními roztažnostmi. Vlivem objemových změn zde dochází k velkému pnutí a postupně ke vzniku trhlin a vniknutí srážkové vody. Vzhledem k těmto problémům je doporučeno kotvit zábradlí z boční nebo spodní strany a vyhnout se tak porušení hydroizolačního souvrství. Při bočním kotvení zábradlí je třeba vytvořit tzv. okapové nosy, které brání zatékání srážkové vody do nosné konstrukce (obr. 3).

 

 

V poslední době byly vyvinuty nové systémy, které lze využít u nových konstrukcí, a také na opravu stávajících porušených balkónů a lodžií (obr. 4–6). Na nosné konstrukci se vytvoří spádový potěr, tak aby minimální spád hydroizolační vrstvy byl 2 %. Připravená okapnice se osadí do tmelu na okapovou hranu a následně se vytvoří hydroizolační vrstva. Na hydroizolační vrstvu se uloží drenážní vrstva s nakašírovnou geotextilií, která umožní nanesení roznášecího potěru. Následně se celoplošně do flexibilního lepidla nalepí mrazuvzdorná dlažba. Vyspárování se provede flexibilní spárovací hmotou. Při opravě porušené konstrukce se nejdříve odstraní povrchové vrstvy až na nosnou konstrukci. Vytvoří se adhezní můstek, který zajistí spojení nových vrstev se stávající konstrukcí. Další postup je stejný jako při provádění nové konstrukce.

  

Vložením drenážní vrstvy do skladby dojde k oddilatování povrchových vrstev od podkladu, čímž se ochrání hydroizolace před poškozením a voda, která prosákne netěsností dlažby, je odvedena ven ze souvrství. Také se zabrání vzniku trhlin a nadzvedávání potěrů dlažeb a je umožněno vyrovnání přetlaku vodních par. Drenážní vrstva vytvoří kluznou vložku mezi podkladním potěrem a izolační vrstvou a zabrání pnutí mezi podkladem a dlažbou vlivem různých objemových roztažností.

U sanací poškozených balkónových konstrukcí, kde stávající dlažba je uvolněná nebo popraskaná, spádový betonový potěr nesoudržný a izolační vrstva již neplní svou funkci, je zapotřebí provést posouzení stavu únosnosti základové desky, popř. její sanaci použitím sanačních hmot na opravu železobetonových konstrukcí. Po odstranění všech vrstev včetně staré izolace se nosná konstrukce opatří přechodovým můstkem, který tvoří penetrace, vyrovnávací hmota a voda. Následně se do čerstvé kontaktní vrstvy provede v tenké vrstvě spádový potěr, který je zapotřebí nanést nejlépe v jednom pracovním kroku. Možnost nanesení další vrstvy závisí na pokynech výrobce hmoty. Poté se nanese jednosložková či dvousložková izolace nebo se položí hydroizolační separační fólie, u níž se vkládá do všech koutů rohová pružná izolační páska. Po vyzrání izolační vrstvy či nalepení speciální folie se nalepí flexibilním mrazuvzdorným lepidlem dlažba. Při lepení dlažby se vloží do lepicí hmoty na okraj balkónu balkónový okapový profil. Po vyzrání lepidla se dlažba vyspáruje flexibilní a mrazuvzdornou spárovací hmotou. V rozích ve styku dlažba – sokl se spára vyplní těsnicím provazcem a pružným tmelem. Výhodnější řešení je použití ve zmíněném styku koutové dilatační lišty.

  

 

Další možností při řešení sanace hydroizolací teras a balkónů je použití dvousložkového cementového flexibilního tmelu Mapelastic, který má díky vysokému obsahu syntetických pryskyřic dobrou přilnavost k povrchu z betonu i k dlažbám z kamene a keramiky. Po vytvrzení následně vytváří flexibilní a nepropustnou vrstvu odolnou vůči agresivním chemickým látkám jako jsou posypové soli, sulfáty, chloridy a oxid uhličitý (obr. 6).

 

 

Nedostatky kvality staveb a jejich částí se projevují různým způsobem. Některé vady a poruchy znehodnocují stavbu po stránce estetické, některé omezují její použitelnost, snižují trvanlivost a ohrožují její bezpečnost. Je potřeba, aby projekt, materiály a správná technologie zabezpečily požadovanou trvanlivost, a tím i potřebnou životnost stavby. Nekvalitní provedení nemá za následek jen ohrožení bezpečnosti, ale také s sebou nese zvýšené náklady na provoz a údržbu dané stavby. Při opravách závad je nutné nejen odstranění či oprava poškozené části, ale je důležité zjištění příčiny, která tento stav vyvolala, a její odstranění. Předsazené konstrukce jsou zatěžovány vnějšími klimatickými podmínkami, a tak je potřeba, aby vhodnou volbou materiálů uvedené konstrukce těmto vlivům odolaly a zajistily bezpečné užívání. Použití materiálů a volba typu povrchové ochrany jsou také dány funkcí a významem objektu a závisí na požadavcích na jeho životnost.

PETR SCHINDLER

 

1) ČSN 733610. Klampiarenske práce stavebné. Praha: Český normalizační institut, 1998.

2) Kupilík, V.: Závady a životnost staveb. 1. vydání, Grada, Praha 1999, 288 s., ISBN 80-7169-581-5.

3) Šinfeld, I., Systémy Schlüter pro sanaci balkónů ateras. Materiály pro stavbu č. 3, duben 2004.

4) Profila (online), c2004 (cit. 2004-12-12), dostupné z< http://www.profila.cz>.

5) Schönox (online), c2005 (cit. 2005-12-18), dostupné z< http://www.schoenox.cz>.

6) Mapei (online), c2005 (cit. 2005-12-18), dostupné z< http://www.mapei.cz>.