Zemřel proslulý architekt Jan Kaplický

15. 1. 2009

Ve věku 71 let včera v Praze náhle zemřel architekt Jan Kaplický. Kaplický podle informací ČTK zkolaboval na ulici nedaleko Vítězného náměstí v Praze. Kolemjdoucí přivolal kolem půl deváté večer záchrannou službu, lékařům se Kaplického ale nepodařilo oživit.

Architekt žil od emigrace v roce 1968 ve Velké Británii. Zde také stojí jeho nejvýznamnější realizace. Proto neskrýval nadšení, když zvítězil v mezinárodní architektonické soutěži na návrh nové budovy Národní knihovny v Praze. „Je to možná nejzávažnější okamžik v mém životě. Doufám, že se uzavřel kruh od doby, kdy mě v roce 1955 nevzali v Praze na techniku jako neuspokojivého žáka. Je to neuvěřitelná čest,“ řekl Kaplický po oznámení výsledků. Protichůdné reakce na tuto další z jeho neotřelých staveb ale ukázaly, že i v případě tohoto vizionáře platí, že doma není nikdo prorokem. Česká komora architektů zpochybnila průběh soutěže, návrh pohaněl prezident Václav Klaus a následně se od ní odvrátili i pražští politici v čele s primátorem Pavlem Bémem a posléze i ministr kultury Václav Jehlička. Kaplického však spory kolem stavby zvané Chobotnice dostaly do širšího povědomí tuzemské veřejnosti.

„Je to další postava české kultury, kterou udolala česká malost,“ řekl ČTK bývalý ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek a vyslovil nad smrtí Kaplického lítost. Ježkovo působení ve funkci bylo těsně spjato s prosazováním Kaplického návrhu, kvůli němuž byl také funkce zbaven.

Zpěvák a architekt Pavel Bobek ČTK řekl, že Kaplický byl jeho nejlepší přítel. „To, co se dělo s jeho vítězným návrhem pro Národní knihovnu, jak to bylo zatraceno a zpochybněno, že toto mu ubralo na životě. Hanba těm, kteří na něj kydali hnůj. A já se nebojím říct, že to byl i pan prezident,“ prohlásil Bobek. Václav Klaus byl ostrým kritikem Kaplického návrhu, později se k němu připojil i Klausovi blízký Pavel Bém, který jako pražský primátor významně přispěl k tomu, že se stavba nerealizovala.

Loni v říjnu se Kaplický stal prvním člověkem, který odmítl státní cenu, již uděluje ministerstvo kultury za přínos v oblasti literatury, divadla, hudby, výtvarného umění a architektury. Porota mu cenu udělila za mimořádné architektonické dílo doma i v zahraničí.

Kaplického stavby rozhodně nejsou fádní. Jsou nepřehlédnutelné a kontroverzní. Inspirací mu byly organické tvary v přírodě – pavoučí sítě, motýlí křídla či rybí šupiny, pro což se vžilo anglické slovo blob (kapka či hrudka). Nejinak tomu bylo i se slavným obchodním domem Selfridges v Birminghamu, jakýmsi lesklým „pásovcem“, tvořeným 20 000 hliníkovými terči, který doslova oživil do té doby šedivé město. Za vše mluví jedna z reakcí na tuto stavbu: „Tak už konečně tu přistáli Marťani“.

Spolu s mladými spolupracovníky ve studiu Future Systems, které v Londýně založil, se Kaplický snažil změnit tradiční pojetí architektury, používal nezvyklé materiály, dbal na ekologii, na využití přírodní energie a přirozeného světla. Jeho tým uplatňuje i poznatky z výzkumu vesmíru a leteckého a loďařského průmyslu, kde byly vyvinuty nové materiály – pevné, lehké, odolné, bez spojů. K posledním zakázkám studia patří například projekt nové stanice metra v Neapoli či muzeum Maserati v Modeně.

Projekt pražské knihovny, která měla být otevřena v roce 2011, byl pro Kaplického silnou motivací a výzvou. Přestože se zúčastnil několika českých soutěží, nebyl dlouho úspěšný. A dával také najevo, jak těžko to nese. Říkal, že by si rád navrhl alespoň lavičku nebo popelnici. Před svojí emigrací v roce 1968 však rodák z pražské Ořechovky přece jen v Česku svoji stopu zanechal. S jeho jménem je spojen rodinný dům v Braníku a rampa k vile scenáristy Jaroslava Dietla.

Dvě z Kaplického staveb uvedl před časem deník The Independent mezi nejvýznamnějšími moderními stavbami. Kromě Selfridges je to také novinářská tribuna na londýnském kriketovém stadionu Lord’s, za kterou byl ateliér v roce 1999 oceněn prestižní Stirlingovou cenou. Jde o celohliníkovou poloskořepinovou budovu, která připomíná hlavu periskopu. Vypíná se nad hřištěm a poskytuje dokonalý pohled na plochu. Obrovská skleněná čelní stěna je skloněná, aby neodrážela slunce.

„Když navrhují letadlo Jumbo Jet, tak se taky neptají každého pasažéra, co si o tom myslí. To nikam nevede, to bychom nakonec chodili pěšky,“ říkal na adresu svých kritiků Kaplický. Mezi jeho další projekty patří plovoucí most v londýnské čtvrti Canary Wharf, mateřská škola připomínající ulitu, turistické centrum ve Stonehenge či „neviditelný“ dům ve Walesu. Ve Future Systems vznikly ale i návrhy lamp, nábytku, skla či příborů.

Vlastní projekční kancelář založil Kaplický v roce 1979 poté, co se v Londýně profesně etabloval. Future Systems pracovala i pro americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA). Tato „vesmírná“ zkušenost je z návrhů studia dobře patrná. S Kaplickým léta spolupracovala i jeho první žena, o 18 let mladší architektka Amanda Levetová, s níž má syna Josefa. Druhé dítě, dceru Johanku, mu ve středu porodila o 41 let mladší druhá manželka Eliška Kaplicky Fuchsová, s kterou se vzali předloni na podzim.

Kaplický se narodil 18. dubna 1937 v umělecké rodině – jeho otec byl malíř, sochař a architekt, matka kreslířka. V Praze také vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a poté krátce působil na volné noze. Než se v Británii proslavil, spolupracoval s věhlasnými architekty, jako jsou Norman Foster, Richard Rogers či Renzo Piano. V Česku mu vyšlo několik knih, byl o něm natočen dokument s názvem Profil.

Internetovou stránku Kaplického ateliéru najdete zde.